Všechny malé zázraky - kniha, která mě dostala do kolen !

Všechny malé zázraky

 Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce

Autor: Jennifer Nivenová
Název v orig. (angl.): All the Bright Places
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Počet stran: 360 s.

Oficiální anotace:

Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví.
Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry.
Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.
Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.

Můj názor a pocity:

Už dlouho sedím a koukám jak mi kurzor skáče na prázdné stránce a nevím co vlastně napsat. Četla jsem mnoho knih. Od sladkých románků po děsivé horrory, ale žádná ve mě nenechala tak smíšené pocity...strach? láska? nejistota?
Knížka je psána z dvou pohledů- Theodora a Violet, je napsaná zajímavým způsobem, dobře a (bohužel) rychle se čte. Zaujalo mne hlavně téma bipolární poruchy spojené s láskou. Říkala jsem si, že sice nemusím zamilované příběhy se sladkým koncem, ale tuhle ''romanťárnu'' zkusím. Musím říct že jsem se nemohla více mýlit! Při každém odložení knížky jsem večer nemohla spát. Přemýšlela jsem nad tím jaký mám na téhle zemi smysl, co má v mém životě největší cenu, co kdybych byla ''Theodor magor'' já? Vlastně ani nedokážu pořádně slovy vyjádřit svoje pocity, ale mám takový ''pocit'', že cokoli napíšu, tak bude hrozné klišé. Přiznávám se, že i pár slz (spíše vodopády) promočily stránky tak grandiózního konce, při kterém jsem pomalu zapomněla i své jméno. Dlouho jsem přemýšlela jestli jsem z konce byla nadšená, smutná nebo neštvaná, ale po zjištění, že autorka čerpá z vlastních zkušeností, spíše plná lítosti a zděšení. Zároveň mě tak ''podivně'' jiný příběh dvou zamilovaných středoškoláků něco naučil a uchvátil mne tak, že patří do mého žebříčku knížek číslo jedna. Musím ještě vyzdvihnout jak autorka ukázala kontrast mezi vraždou a sebevraždou- jedni nemají na výběr a druzí se rozhodnou sami pro svůj konec, třeba takové lidi po dočtení začnete chápat. Doporučuji vám všem si tuhle knihu přečíst, nejen že vám otevře oči, donutí vás přemýšlet nad životem, ale budete se také více těšit ze všech maličkostí :)

Poznámka: určitě si přečtěte i poznámky autorky na konci knihy- skvělé, skvělé, skvělé!

Oblíbené citáty:

„Jsem sám, uvězněný ve svém těle a ve vlastní mysli, a navíc je všechno v našem životě tak prchavé a povrchní.“

„Někdy je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není.“

„Není důležité to, co si vezmete, ale to, co zanecháte.“

„Už žádná zima. Tys mi přinesl jaro, Finchi.“

„Jsem na nejvyšší větvi. Jsme vepsáni do nátěru. Věřím ve znamení. Záře ultrafialové. Jezero. Modlitba. Je to krásné, být krásný v soukromí.“

Hodnocení:

*****

Budu ráda, když se s námi o své názory podělíte v komentářích! :)

                                                                                                                                     xoxo Tess ♥